Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Svěcení biskupa - Nebudeme začínat od nuly
P. Antonín Bratršovský
Foto: Jan RosenauerZa sbor konzultorů a jménem diecézanů přivítal nového biskupa R.D. Antonín Bratršovský, děkan v Jablonci nad Nisou

Eminence, nejdůstojnější pane kardinále!
Excelence, nejdůstojnější pane biskupe!
Excelence, nejdůstojnější páni arcibiskupové a biskupové!
Důstojní pánové!
Bratři a sestry!

Jménem sboru konzultorů této diecéze, kněžského presbyteria, jáhnů, řeholníků, ministrantů, pastoračních asistentů a katechetů Vás vítám na svatoštěpánském biskupském prestolu 1.
Na Boží výzvu vyjádřenou náměstkem Kristovým na této zemi jste řekl své Fiat! Ať se mi stane. Stát se biskupem, přijmout plnost Kristova kněžství pro tuto diecézi a celou Církev. A právě tato katedrála spolu s námi se všemi byla svědkem Vašeho Adsum! Zde jsem! – abych vedl, sloužil Božímu lidu a milionu třem stům tisíc obyvatel této diecéze.
My všichni Vám za toto rozhodnutí z hloubi srdce děkujeme a máme z něho velikou radost. Ne každý by ho byl schopen, ne každý by byl hoden.
Není náhodou, nýbrž Božím řízením, že Vy spolu s dvěma posledními biskupy pocházíte z moravské země, země cyrilometodějské, země, která zrodila svatou Zdislavu, hlavní patronku litoměřické diecéze.
Vaše biskupské heslo: Duc in altum! Zajeď na hlubinu! Slovo Kristovo, které patřilo Petrovi, prvnímu rybáři lidí, chceme vztáhnout my všichni, kněžské presbyterium a všechen Boží lid na sebe a pod Vaším vedením je uskutečňovat. Tak nejlépe naplníme výzvy Petra našich dnů k nové evangelizaci.
Nebudeme začínat od nuly, tato diecéze není žádným kamenolomem.
Má nejen obětavé kněze, nýbrž i aktivní laiky, kteří pod Vaším vedením chtějí ještě více přiložit ruku k dílu. Nejsou jich velké desetitisíce, avšak ti, s kterými můžete počítat, stojí za to.
Tato diecéze má svou historii a Vy ji přijímáte na prahu jubilea 350 let od jejího založení. Nikdy nebyla chudobka mezi ostatními, spíše naopak. Její vrchní pastýři patřili k nejlepším, a já bych chtěl připomenout čtyři poslední: Josefa Grosse, Antonína Aloise Webera, který by si za své nekrvavé mučednictví zasloužil úctu oltáře, Štěpána kardinála Trochtu, který převzal tuto diecézi v těžkých podmínkách po druhé světové válce, kdy byly odsunuty dvě třetiny jejího obyvatelstva a ještě větší množství kněží. Jen krátce mohl pracovat na její obnově a pak se za ni modlit za mříží internace a pracovního nasazení. Potom s podlomeným zdravím padl na její líše 2. A poslední biskup Josef Koukl, který diecézi převzal na úsvitu svobody, ale po čtyřiceti letech tuhé ateizace, vykonal dílo, které sice bude soudit Bůh i historie jako u každého z nás, dílo, v němž položil základy nové obnovy, takže se jeho diecéze mohla odrazit ode dna, a který se snažil naplňovat známou pastorační prioritu: Salus animarum – suprema lex! Spása duší je nejvyšší zákon! Při tom měl vždy na mysli omnium animarum, nejen hrstku vyvolených či věrných, kteří chodí do kostela. Nemohu při tom nepřipomenout tolik desítek kostelů, které se s jeho přispěním podařilo opravit. Některé znovu otevřít, aby se do nich mohli vrátit věřící a lidé dobré vůle. Právě dopsal 18. kapitolu této diecéze a já bych mu chtěl v této chvíli poděkovat za všechno, co vykonal, s přáním, aby mu byl Bůh štědrým odplatitelem.


Drahý otče biskupe,

tento den patří Vám. Vy dnes počínáte psát 19. kapitolu této diecéze. Ve slavnostní atmosféře, obklopen tolika spolubratry v biskupské službě, tolika kněžími z našich i moravských diecézí, tolika bohoslovci a mladými kněžími, které jste připravoval na Pánovu vinici, tolika rodáky a Moravany i věřícími z této diecéze.
Je to dnes Vaše i naše společné Hosana!, neboť právě pro tuto chvíli můžeme volat: Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech! Neboť spolu s námi se raduje celá Církev putující, bojující i Církev vítězná.
Tak jste nyní sjednocen s Kristem, a to nejen pro tuto chvíli radostného Hosana!, nýbrž i s Ježíšem na jeho cestě křížové, která patří neodmyslitelně k Vaší biskupské službě.
Očekáváme od Vás mnoho, nové podněty duchovní i pastorační. Budeme Vám za ně vděční a v poslušnosti je budeme naplňovat.
Nezapomeneme na Vás ve svých modlitbách. Nezapomenou jistě ani Vaši Moravané. Na jejich adresu bych chtěl připomenout: Vy ztrácíte, my získáváme. Nezapomeňte, že radostného dárce miluje Bůh.
Drahý otče biskupe, děkujeme nesmírně za Vaše statečné Adsum! Zde jsem! A přejeme Vám z celého srdce: Ad multos annos! Na mnohá léta! K dobru této diecéze a spáse nesmrtelných duší, k dobru celé Církve.
Blahopřejeme a předem za vše děkujeme a vyprošujeme od Otce světel odvahu a sílu pro Vaši apoštolskou službu v této svatoštěpánské a Zdislavině diecézi.


1 Prestol: biskupský stolec
2 Lícha: pole


Uveřejněno: 17.4.2004     Počet přečtení: 32767
Články tohoto autora:
Zpět na minulou stránku