Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Rozhovory - Poděkování za 70 let života jednoho kněze
Jan Macek
R. D. Antonín Bratršovský, foto Jan MacekNejen jablonečtí farníci oslavovali 27. března 70. narozeniny R. D. Antonína „Padre“ Bratršovského. Hlavním smyslem bylo poděkování Bohu za jeden kněžský život. Centrem oslavy byla mše svatá a adorace za nová kněžská povolání. Zeptali jsme se otce Antonína na jeho pohled na situaci v litoměřické diecézi.

Na jakou minulost navazujeme při obnově litoměřické diecéze?
Tato diecéze byla ze všech nejvíce poznamenána poválečným odsunem Němců, kdy odešlo 2/3 obyvatel a ještě více kněží. Biskup Štěpán Trochta vykonal velmi velké dílo tím, že s pomocí svých salesiánských spolubratří a kněží z Moravy zachoval fungující duchovní správu. Bohužel od 70. let minulého století, jak kněží ubývalo, musely být tvořeny farní obvody, což je označení více farností spravovaných jedním knězem. Tento stav převzal na konci 80. let i biskup Koukl a trvá dodnes. Domnívám se, že jejich velikost v současné době je maximální zvládnutelná. Pokud by byly zvětšovány, některým věřícím by byl kněz prakticky nedostupný. V budoucnosti by to mohlo být nebezpečné.

Je možné, abychom mezi sebou v diecézi dokázali vychovat kněze z vlastních řad?
Určitě ano, protože už během totality nám začaly přibývat mladé křesťanské rodiny a konvertité. To je přirozený zdroj kněžských povolání. Litoměřická diecéze má ve srovnání s jinými českými diecézemi poměrně stálý počet bohoslovců – průměrně dva ročně. Musíme také počítat s tím, že stále se rozhodují působit v naší diecézi mladí adepti kněžství i vysvěcení kněží, a to především z Moravy. Pohled do budoucnosti vidím poměrně optimisticky. Vyslovený optimismus by ovšem byl příliš odvážný.

Proč myslíte, že se rozhodují právě pro litoměřickou diecézi?
Určitě k tomu přispíval teologický konvikt, do něhož nastupovali všichni adepti kněžství z celé republiky. Každý budoucí bohoslovec totiž v sobě má také misijní povolání. Proto pobyt v litoměřické diecézi a realita, jíž byli obklopeni, sehrála své.

A když už konvikt v Litoměřicích není?
Nadevšechno věřím, že sám Bůh se bude starat, aby církvi a také naší diecézi nechyběli pastýři.

Co tedy dělat teď, kdy pastýři objektivně chybějí?
Naplnit II. vatikánský koncil a opřít se o laiky. Svěřovat jim postupně všechno, co mohou z titulu obecného kněžství vykonávat, a to je nesmírně mnoho –
katechezi, sociálně charitativní službu ve farnosti a vytváření společenství věřících laiků a těch, kteří hledají. Vždyť laik může také vést bohoslužby slova, při nichž se může podávat svaté přijímání. A tak v těch tzv. exkurovaných farnostech mohou nepřítomnost kněze angažovaní laici v mnohém zastoupit.

Nestává se, že někteří kněží se zastoupit nechtějí nechat?
Bohužel ano, protože zatím nedomysleli, jakou pomocí mohou každému knězi tito zpravidla hluboce věřící laici být.

Abychom byli spravedliví, stává se určitě také, že někteří laici svěřené pravomoci přeceňují nebo svou zodpovědnost nezvládnou.
Takové případy se staly, ale naštěstí bych je spočítal na jedné ruce. Celkově je zapojení laiků jako katechetů a pastoračních asistentů velmi pozitivní. Je třeba v něm pokračovat, neboť potom se budou moci kněží věnovat tomu, co je v jejich službě nejpodstatnější.

Máte pocit, že ve vaší farnosti se zapojení všech schopných laiků daří?
Kéž by tomu tak bylo. U nás v Jablonci ji zapojeno poměrně hodně laiků, a to nejen mládeže, ale i dospělých. Přesto ale vidím jako jeden z největších úkolů do budoucnosti, aby se zapojili i mnozí další. Tento fenomén pokoncilní církve je potřeba stále připomínat všem aktivním křesťanům.

Děkuji za rozhovor.

Uveřejněno: 26.5.2004     Počet přečtení: 2781
Články tohoto autora:
Zpět na minulou stránku