Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Rozhovory - Neopakujme fráze, odpovídejme!
 
Rozhovor s ředitelem Salesiánského střediska mládeže v Teplicích, otcem Ladislavem Nádvorníkem, SDB

Salesiánské středisko mládeže v Proseticích u Teplic slavilo letos v předjaří 5. výročí vzniku. Jaké z toho máte pocity?
I když to není moc vidět, tak si myslím, že některým dětem středisko dalo něco do života. Druhá věc, která je důležitá, je to, že se vytvořilo určité společenství dospělých, kteří středisku věnují svůj čas a nadšení. Středisko takto spojuje lidi a vytváří příležitost k tomu, aby se setkávali a společně se podíleli na vzniku něčeho dobrého.
Za 5 let ve středisku pracovalo poměrně dost mladých lidí (zvláště civiláků), kteří tvořili dobré věci, i když tam byli na krátkou dobu.

Za 5 let středisko prošlo řadou změn. Jak se liší Vaše současná vize fungování a budoucnosti střediska od představy v roce 1999?
I když jsme si byli vědomi zdejších specifických problémů. V roce 1999 to byla obecná salesiánská vize o zařízení, kam by mohly docházet děti. Postupně jsme se seznamovali s místními dětmi, pak došlo k výměně klientů - přibylo romských dětí, na což bylo třeba reagovat, například návštěvami seminářů o romské problematice.
Sociální prostředí, z kterého tyto děti vycházejí, je tak pasivní, že nejsou schopny si samy vymyslet nějaký program. Proto práce ze strany dospělých musí být mnohem intenzivnější a skupinky dětí menší - to znamená, že musíme mít i více zaměstnanců v poměru k počtu děti než v klasických DDM.

Vidíte už dnes nějaký reálný přínos střediska? Mám na mysli jak pro děti navštěvující středisko, tak pro Teplice.
Přínos přítomnosti salesiánů v Teplicích je vidět spíše jako výsledky bývalého střediska Pod Doubravkou. Dva bývalí návštěvníci nyní pracují jako romští asistenti, někteří vykonávali civilní službu, další se zapojují jinak. I to, že děti, které se ve škole neučí dobře, se rády chodí doučovat k nám, má smysl jak pro ně, tak pro jejich okolí.
Jinak se dá takto přínos těžko změřit. Bylo by zajímavé se zamyslet nad tím, co by dělaly děti, které k nám chodí, kdyby středisko nebylo.

Teď alespoň trošku praktičtější otázky. Jaká je kapacita budovy a kolik asi tak přijde návštěvníků za den?
V současné době přijde každé odpoledne okolo 50 dětí, což je maximum, které je pro naše stávající prostory únosné.

Které zájmové aktivity jsou mezi dětmi nejoblíběnější?
Jedna z nejoblíbenějších jsou počítače, hudební kroužek a vlastně i doučování - od 12.30 do 14.30 jsou zaměstnanci vytíženi doučováním. Bohužel ale nemáme zařízení pro pohybové aktivity - tělocvičnu, hřiště a jiné).

Salesiánská střediska by měly mít už z podstaty alespoň částečně religiózní charakter. Jak to funguje u vás? Snažíte se se zaměstnanci vést děti k Bohu?
Myslím že tento problém má několika rovin. Zdejší kraj je silně specifický, většina lidí se považuje za nevěřící, jejich vztah k nabídce tohoto druhu je řekněme velmi volný. Na druhou stranu mám ale zkušenost takovou, že mladí lidé mají touhu hledat duchovní hodnoty. Proto je třeba věnovat určité úsilí k nalezení způsobu, jak o těchto skutečnostech mluvit. Ne jen opakovat fráze, ale hledat odpovědi na jejich hledání, touhy. Znám několik lidí, kteří jsou velmi opravdoví a ve svém úsilí hledání Pravdy mohou být vzorem leckterému křesťanovi, i když se sami za křesťany asi nepovažují.
V současné době jsou dva kroužky náboženství, kde s dětmi probíráme základní pravdy ve vztahu ke stvoření světa, smyslu života - snažíme se je přivést k tomu, že Bůh je to, co hledají, aniž si to uvědomují.

Teplice jsou "salesiánskou" farností. Jakou máte podporu ze strany farníků a čím mohou "řadoví" farníci přispět?
Jednak si myslím, že mnoho lidí přispívá svou modlitbou. Počet těchto lidí je větší, než si sám dovedu představit. Druhá věc je, že máme morální podporu pro naši práci ze strany farníků. Uvědomuji si, že soustavná práce ve středisku je velmi namáhavá a každý člověk má jiné dary - ne každý by tuto práci mohl dělat. O to více si vážím svých spolupracovníků za to, že v nesnadných podmínkách (například máme silně omezené prostory - nikdo nemá ani svůj psací stůl) jsou schopni a ochotni tuto práci dělat.

A budoucnost? Co vidíte jako největší výzvy a problémy, se kterými se utkáváte?
Velká výzva ze strany farníků, kterou vidím i já, je v tom, abychom svou činnost rozšířili nejen na to, že si s dětmi budeme hrát, ale abychom po vzoru Dona Boska pomohli vytvořit jejich perspektivu pro život - zlepšit jejich situaci z hlediska zaměstnání, obzvláště těch, kteří vycházejí ze školy.
Druhá výzva, kterou vidím, je najít způsob, jak zapojit do této činnosti pro děti v širším měřítku dospělé.

Připravila redakce Farního zpravodaje římskokatolické farnosti Teplice

Uveřejněno: 9.8.2004     Počet přečtení: 3444
Zpět na minulou stránku