Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Za poznáním - Ať žijí rubriky!
 
Ilustrační fotoV pokračování našeho seriálu o mši svaté jsme došli na konec úvodních přípravných obřadů. Následující část je jedním ze dvou hlavních pilířů eucharistické slavnosti – tj. bohoslužba slova. V této části se dává prostor, aby zaznělo to slovo, které je ostřejší něž dvousečný meč a které je plné života a síly. Vždyť sám Kristus promlouvá ke svému lidu. Pro zjednodušení se podíváme na nedělní bohoslužbu.Důležitou součástí bohoslužby je ticho, aby byla možnost přijmout Boží slovo a modlitbou připravovat odpověď. Toto ticho je vhodné vkládat před začátek bohoslužby slova, po prvním a druhém čtení a po homilii.

• První čtení
První biblické čtení bývá obvykle ze Starého zákona, v době velikonoční pak ze Skutků apoštolů. Toto čtení má také souvislost s evangelijním čtením. Čte se vždy od ambonu a podle tradice jej přednáší některý přisluhující, ne předsedající. Čtení ze Starého zákona je zde proto, že v něm se tají Nový zákon, a v Novém zákoně je zjevný Starý zákon. Na závěr čtení se pronáší aklamace, na kterou Boží lid odpovídá a prokazuje tím úctu Božímu slovu, které přijal s vírou a vděčností.

• Responsoriální žalm
Po prvním čtení následuje žalm, který má opravdu hluboký význam, neboť napomáhá rozjímání Božího slova. Tento liturgický text je svou povahou určen ke zpěvu. Jsou dvě základní možnosti přednesu: s odpovědí (tak jak jej většina z nás zná), tak bez odpovědi, kdy buď žalmista zpívá celý text sám, nebo (a to by jistě stálo při některých příležitostech za realizaci) celý text zpívá celé shromáždění. Místo žalmu lze zpívat buď graduální responsorium z Graduale Romanum, nebo responsoriální či alelujový žalm z Graduale simplex (liturgické knihy zpěvů).

• Druhé čtení
Druhé biblické čtení je vzatu „z Apoštola“ (tedy z listů nebo ze Zjevení). Většinu roku se čte polosouvisle z některých listů tak, že se za několik týdnů přečte celý.

• Zpěv před evangeliem
Zpěv „Aleluja“ nebo jiný předepsaný zpěv, kterým věřící vítají Pána, který k němu má promlouvat, pozdravuje ho a vyznává svou vírou. Proto by se neměl vynechávat nebo nahrazovat. Při tomto zpěvu již všichni stojí a připravují se na čtení evangelia. Během této doby se kněz připravuje soukromou modlitbou nebo jáhen, který dostává zvláštní požehnání. Pokud se používá evangeliář, je nesen od oltáře v slavnostním průvodu k ambonu. Sekvence (určitý hymnický text) jsou závazné pouze v den Zmrtvýchvstání Páně a Seslání Ducha svatého, v den Těla a Krve Páně a Panny Marie Bolestné, povinné nejsou. Zpívají se před Aleluja.

• Evangelium
Vyvrcholením bohoslužby slova je předčítání evangelia, kterému je třeba prokazovat nejvyšší úctu. To je zdůrazněno různými obřady, přípravou toho, kdo bude číst, společnými zvoláními, kdy shromáždění uznávají a vyznávají, že je mezi nimi přítomen Kristus a že k nim promlouvá. K tomu přistupují světla svící (což dosvědčuje již sv. Jeroným) a kadidlo. Na závěr čtení opět stvrzuje shromáždění svým zvoláním, že k nim mluvil Kristus. Alespoň tato zvolání se mají zpívat.

• Homilie
Homilie je výklad zaměřený na něco z přečtených textů nebo výklad některého mešního textu. Protože je nutná k posile křesťanského života, je o nedělích a zasvěcených svátcích povinná, v ostatní dny velmi doporučená. Má ji mít obvykle ten, kdo předsedá bohoslužbě. Je zakázáno, aby homilii měl laik. Po homilii je vhodné zachovat krátkou chvíli ticha pro meditaci.

• Vyznání víry
Má vést shromážděné, aby s vyslechnutým Božím slovem projevilo souhlas a aby pronášením schváleného textu, který shrnuje nauku víry, si připamatoval tajemství víry, dříve něž jej začne slavit v Eucharistii. Buď se používá Nicejskocařihradské (dlouhé) nebo apoštolské (krátké). Nelze jej nahradit parafrázujícím textem.

• Přímluvy
Modlitbou věřících, neboli přímluvami odpovídají věřící na, s vírou přijaté, Boží slovo a vykonávají tak své kněžské poslání, které přijali na křtu, tím že prosí Boha za spásu všech lidí. Tyto modlitby mají danou strukturu: za potřeby Církve, za státní představitele a spásu celého světa, za ty, které tíží jakékoliv nesnáze, za místní společenství. Při zvláštních příležitostech (biřmování, svatba) se může pořadí proseb upravit. Jednotlivé úmysly pronáší jáhen, nebo některý s přisluhujících. Mají být sestaveny tak, aby byly střízlivé, stručné a vyjadřovali prosby celého společenství. Zakončí je předsedající krátkou modlitbou.

Uveřejněno: 23.2.2005     Počet přečtení: 2173
Zpět na minulou stránku