Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Za poznáním - Elijáš – milosrdný a pozorný host v domě pohanské vdovy
P. Jiří Voleský
Elijáš vzkřísil syna vdovy ze SareptyJedna epizoda Elijášova biblického příběhu nějak nezapadá do celkového obrazu a charakteru proroka. Je jí pobyt Elijáše u opuštěné vdovy ve fénické Sareptě. Prorok utíká před hněvem krále, kterému ohlašuje Boží trest za jeho nevěru v podobě dlouhodobého sucha. Král chápe proroctví nerozlučně svázané s osobou Elijáše a proto se snaží proroka zahubit, čímž by podle jeho mínění zlomil zhoubnou kletbu. Nicméně za celým děním stojí plně a pouze Hospodin, Elijáš je jen Jeho ústy.

Prorok též neutíká z vlastní vůle, nýbrž na jasný pokyn Boží. Má odejít na přesně určené místo, kde bude ukryt a zároveň pravidelnou obživou bude jeho život zajištěn samotným Hospodinem. U jakéhosi potoka Kerít takto přežívá až do okamžiku, kdy v důsledku všeobecného sucha potok vyschne. V situaci krize k němu opět promlouvá Boží hlas: Vstaň a jdi …do Sarepty. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou. Tato památná Boží slova se stala později pro Ježíše příkladem pro napomenutí svých posluchačů, kteří se vynášeli nad své nevěřící prostředí, aby si uvědomili, že často člověk podle svého životního názoru víře v Boha vzdálený, se může v určitých situacích stát připravenějším a ochotnějším ke spolupráci s Bohem, nežli lidé, kteří ve své samolibé „pravé“ víře příliš zpohodlněli a zpychli.
Elijáš se tedy odebírá do rituálně nečistého prostředí pohanského fénického města Sarepty a k tomu k opuštěné ženě. Ostrý kontrast celé situace musíme uvážit ve světle tehdejší společenské i náboženské atmosféry: Ženám bylo v Izraeli zapovězeno setkávat se blíže s duchovními náboženskými osobami, vyjma samozřejmě vlastní manželku. Tuto zásadu silně znásobovalo pohanské nečisté prostředí. A co na to Elijáš, onen nekompromisní náboženský bojovník za Boží pravdu a svatost, která nesnese žádnou nedokonalost a nečistotu? Bez jediného zaváhání, bez jediné námitky, se vydává na cestu. A tady začíná náš dnešní příběh.

Prorok naděje, povzbuditel v životní odvaze a důvěře v dobro, které vítězí.
Elijášův příchod k bezvýznamné vdově z nábožensky nepřátelského pohanského národa, je překvapivě lidsky něžný a citlivý. Prorok přichází k městu a spatří ženu, která sbírá dříví k rozdělání ohně. Elijáš na ni již z dálky volá: Naber mi, prosím, vodu do nádoby, abych se trochu napil!…Vezmi pro mě, prosím, skývu chleba! To už je však na naši ženu trochu moc: Nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v lahvi trochu oleje. …Půjdu to připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme. Zhoubné sucho a smrtonosný hladomor zasáhl i sousední krajiny Izraele. A co na to Elijáš? Neboj se, …udělej, co jsi řekla. Jen pamatuj i na mne. …Neboť toto praví Hospodin: „Mouka ve džbánu neubude a olej v lahvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.“ Nádherné setkání dvou lidí v nouzi, ačkoli jsou ze zcela rozdílných prostředí a kultur. Celý krátký rozhovor může být bohatým tématem pro dlouhé rozjímání.
My se však dnes zastavme jen u jediného pohledu: Neboj se! V tomto jediném slově je koncentrována podstata a smysl celého setkání ubohé, k smrti hladem odsouzené vdovy, s pronásledovaným mužem Božím. Co z těchto slov čiší? Zdá se mi, že útěcha, porozumění, něha, povzbuzení, přislíbení pomoci a ochrany. Ohnivý bojovník za Boží pravdu zde dostává neočekávaně tvář člověka citlivého a laskavého. Jakoby v této napohled bezvýznamné epizodě Bůh ukryl hlubokou pravdu o člověku. Ten, kdo je oddaný pravému Bohu, je v jádru své osoby formován rukou něžnou a milosrdnou. Elijáš má tvrdou, silnou, autoritativní povahu. Nicméně jeho srdce je měkké, lidsky citlivé, vnímavé k nouzi i svého ideového nepřítele. Projevuje chápající něhu a povzbuzení v situaci, ve které by měl být podle posouzení litery Zákona tvrdým hlasatelem Božího trestu. V čem je rozdíl mezi pohanskou ženou a vlastním králem? Elijášův král je pyšný, v nouzi svaluje všechnu vinu na druhé a podle toho s nimi nakládá. Pohanská vdova je skrz naskrz věrná svému lidství, mateřství a ženství. To ji činí hodnou Boží velkolepé milosti navzdory její pochybené víře. Elijáš toto pod Božím vedením vnímá a stává se tak ztělesněním Hospodinovy lásky ke všem lidem, kteří se snaží žít upřímě, bez ohledu na jejich vyznání.

Nositel nového (Božího) života a uzdravení.
Druhá událost, která neméně hluboko ovlivní život jak proroka, tak oné ubohé vdovy, je úmrtí vdovina syna. Onemocní, přitíží se mu, přestane dýchat. Tak o tom věcně a stručně referuje bible. A reakce? Typicky mateřská a zároveň opět hluboko lidská. Nešťastná žena se odvolává k Bohu a k jeho služebníku: Co je ti do mých věcí, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připoměl mou nepravost a mému synu přivodil smrt? Elijáš opět reaguje nepředpokládaně: Dej mi svého syna! Jakoby zde prorok vstupoval do intimního prostředí hostitelské rodiny. Odnáší jeho odumřelé tělo do ústraní, kde jej za usilovné modlitby a jakéhosi neprůhledného rituálu přivádí zpět ke zdravému životu. Vrací jej dříve zoufalé, nyní ohromené matce. Ta spontáně a šťastně vyznává: Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravdivé. Jakou milejší a zadostiučinivější odpověď si mohl Boží muž Elijáš přát?
Zde vrcholí Boží spolupůsobení v téměř romantickém setkání dvou lidí, kteří se svým zaměřením tak diametrálně liší. Prorok je v této události jedním z prvních „misionářů“, kteří se snaží vnímat, chápat, spolunést zcela konkrétní úzkosti a touhy člověka, který je v nouzi a zvěstovat mu Boží milosrdnou a velkolepou záchranu.

Uveřejněno: 7.3.2005     Počet přečtení: 1998
Články tohoto autora:
Zpět na minulou stránku