Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Za poznáním - Elijáš na pouti vnitřní duchovní proměny
P. Jiří Voleský
Eliáš na poušti pokrmem opatřen od andělaProrok Elijáš ke konci svého poslání zažívá ještě jednu krásnou epizodu, která, jak se zdá, prohlubuje jeho poněkud jednostranné poznání Boha. Celý životní příběh proroka s jeho četnými výjimečnými událostmi, svědčí o Bohu, který v ohni, soudu a krvi nepřátel trestá a tvrdou rukou vychovává svůj nevěrný národ. Příběh, který popisuje Elijášovo intimní setkání s Hospodinem na Jeho svaté Hoře, může být chápán též jako projev Boží výchovy, jež vede proroka k hlubšímu poznání tajemství Božího života a působení. Hospodin se na hoře Chorebu Božímu muži zjevuje v jemném, tichém vánku. Tím dává jasně Elijášovi najevo, že je též, a to možná podstatněji, Bohem milosrdným, milostivým a velkoryse odpouštějícím.

Prorokova rezignace
Po Elijášově velkolepém duchovním vítězství na Karmelu, kde po Božím veřejném ordálu mečem pobil 850 pohanských proroků, neočekávaně nenastává obrat v králově náboženské politice, ale naopak se vyhrocuje napětí a s ním pronásledování Hospodinova věrného proroka. Královna Jezábel přísahá Elijášovi pomstu, slibuje mu bezodkladný trest smrti. Elijáš opět prchá před královniným hněvem do úkrytu pouštní samoty. Ulehne do stínu keře a rezignovaně prosí svého Boha: Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové. Vzápětí usne spánkem znavených a zklamaných. Ale právě v této beznadějné prorokově rezignaci se ujímá iniciativy bezprostředně samotný Hospodin. Do situace jeho „vzdání se“ nenapravitelnému stavu, promlouvá slovy svého anděla: Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu. Dvakrát je andělem probuzen ke skromné posile chlebem a vodou, načež v síle tohoto pokrmu putuje 40 dní a 40 nocí k Boží hoře Chorebu, kde od Hospodina očekává pověření k dalším úkolům. Tento stručně popsaný příběh o Elijášově rezignaci a vyčerpanosti tváří v tvář beznadějné situaci, a následné Boží pobídnutí k dlouhé pouti pouští, nechává nahlédnout do důležité duchovní zkušenosti Božího muže, která má všeobecný význam pro duchovní pouť víry každého člověka. Zmíněný příběh nás učí, že často právě tam, kde se cítíme být v koncích se svými silami, či na dně se svou nadějí, nastupuje v našem životě Boží iniciativa. Nicméně tento Boží zásah do života nemusí být hned spojen s bezprostřední útěchou, posilou, či rychlým vyřešením tíživé situace. Vyčerpaný prorok, který se ocitá na hranici smrti, je Bohem zajištěn jen tím nejnutnějším, co potřebuje, aby vůbec přežil. A k tomu je vybídnut ke dlouhé, namáhavé cestě pustinou. Čeká jej ještě dlouhá, bolestná výchova, aby jej Bůh mohl opravdu účinně vnitřně proměnit. Teprve pak přichází tolik očekávaná Boží posila a útěcha. Stejně tak my ve svém životě můžeme zažívat ve své pouti za Bohem něco podobného. To, že v těžkých situacích života, kdy voláme k Bohu o pomoc a světlo, nepřichází hned odezva na naší touhu, ale naopak třeba ještě zvýšení požadavků na naši trpělivost a věrnost, nemusí být projevem Božího mlčení. Často právě tento tíživý stav se stává východiskem pro vnitřní bolestnou, ale tím účinnější proměnu. Bůh nejdříve boří jistoty našich pozemských nadějí, aby na jejich troskách mohl sám zbudovat pevný a bezpečný hrad oddané víry, trpělivé naděje a nezlomitelné lásky. Vše je však závislé na naší pokoře, zdali jsme v podobných situacích otevření k tomu, že často právě skrze utrpení se buduje něco ušlechtilého, krásného a radostného. Elijáš ve zkoušce obstál, poslušně se vydal na dlouhou pouť za svým Bohem. Kéž je nám v našich životních temnotách posilujícím příkladem.

Setkání s Hospodinem v jemném vánku
Elijáš má za sebou mnoho mil pustiny, zdolané bezpochyby jen s vypětím veškerých sil. Prorokova horlivost pro Hospodina a Jeho vládu v izraelském národě tím však nijak neutrpěla, naopak ještě vzrostla: „Co tu chceš, Elijáši?“ – ozývá se z Boží strany. „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protožeIzraelci opustili Tvou smlouvu, Tvé oltáře zbořili a Tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ –odpovídá prorok. Hospodin nechává Elijáše vypovědět veškerou jeho vnitřní nouzi. Prorok byl ve svém nadšení pro Boží věc příliš často srážen k zemi. Cítí se uprostřed svého lidu opuštěný, sám. A Boží odpověď? „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!“ Veliký okamžik bezprostředního setkání s tak toužebně očekávaným Bohem je tu. A tehdy to začne: veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, zemětřesení, oheň. Ale Hospodin v těchto ničivých živlech není. Pak zazní hlas tichý, jemný. Teprve v něm poznává Elijáš svého Boha. Ten jej pověřuje novými úkoly a otevírá proroku novou budoucnost. Zároveň jej těší, že není ve svém lidu sám: Zachoval jsem v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila. Překrásný příběh o setkání člověka s Bohem. Elijáš je prorokem, který svou horlivostí pro Boží pravdu vyprošuje z nebe přísné tresty pro nevěrné, plameny očišťujícího a stravujícího ohně. Hospodin se mu však v rozhodující chvíli jeho života ukazuje v jemném, tichém hlasu. Jakoby mu chtěl říci: „Nejsem ani tak Bohem přísně trestající spravedlnosti, jako spíše Bohem milosrdenství, odpuštění, lásky.“

Proměnění
Elijáš dochází k novéhu, hlubšímu poznání svého milovaného Boha. Zároveň si můžeme dobře představit, že dochází k proměně jeho vnitřního nadšení pro Hospodina. Ohnivý prorok Boží pravdy a spravedlnosti, je Bohem v hloubi duše proměněn v proroka Boží jemnosti, tichosti. Elijáš, který chtěl vidět jasné výsledky svého duchovního boje a své celoživotní námahy, je rozhodujícím způsobem poučen o podstatnějších a důležitějších věcech víry, vztahu k Bohu. Sžírající touha po Božím velkolepém, všem jasném vítězství a po jednoznačné, zjevné Boží vládě ve společnosti, přivedla proroka až na pokraj zoufalství. Aby vůbec mohl dále žít, musel svůj pohled na Boha radikálně změnit. Sám toho schopen nebyl, jen bezprostřední Boží iniciativa jej mohla osvobodit ze zajetí jednostranného pohledu na Boží působení a Boží osobu. Bůh Elijášovi zjevuje svou hlubší, podsdtatnější tvář: jemnost a tichost. Hospodinova jemnost a tichost objímá a léčí prorokovu bolestnou touhu po mocném, spravedlivém a jednoznačně panujícím Bohu. Boží vláda ve společnosti lidí je především jemná, tichá, proměňuje člověka zevnitř, ne zvenčí.

Uveřejněno: 4.4.2005     Počet přečtení: 2054
Články tohoto autora:
Zpět na minulou stránku