Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Za poznáním - Liturgie krok za krokem: Ať žijí rubriky!
 
Fotografie: Jan MacekBohoslužba slova byla zakončena společnými prosbami věřících – přímluvami. Mše svatá tedy vstupuje do své druhé hlavní části – slavení Eucharistie. Tedy jedné ze sedmi svátostí Církve. Tato svátost naší spásy – tedy viditelné znamení neviditelné milosti – je nejen velikonoční obětí Ježíše Krista, ale také hostinou. Je to také oběť chvály a díkuvzdání za dílo stvoření. Byla ustanovena Pánem Ježíšem v předvečer jeho utrpení při poslední večeři, kdy vzal chléb a kalich vína a pronesl slova proměnění. Zároveň přikázal apoštolům: To čiňte na mou památku.

• Přinášení darů

Na začátku bohoslužby oběti jsou k oltáři přinášeny dary, které se stanou Tělem a Krví Ježíše Krista. Jsou to chléb, víno a pro smíšení trochu vody. Nejdříve se však připraví oltář pro nadcházející slavnost našeho vykoupení. Umístí se na něj korporál (plátěný „ubrousek“), purifikatorium („šátek“ pro otíraní kalicha), misál (liturgická kniha modliteb) a kalich. Pak se přinášejí tedy chléb a víno s vodou.

• Chléb
Protože se Církev vždy řídila Kristovým příkladem, používala vždy ke slavení Eucharistie chléb pšeničný, čerstvý a podle starobylé tradice latinské církve nekvašený. Některé východní církve používají chléb kvašený.

• Víno
Víno ke slavení mše svaté musí být z vinné révy (srov. Lk 22,18), přirozené a čisté, tj. nesmíšené s cizími látkami. Může být bílé i červené.

• Voda
Trochu vody se do vína přilévá podle prastaré tradice. není to nutná část k platnosti, nýbrž starý zvyk. V tomto spojení můžeme vidět symbol a připomínku: jednak to, že Kristu vytryskla z boku krev a voda, po jeho smrti na kříži; dále spojení Krista s jeho věřícími; a také tajuplné spojení lidské a božské přirozenosti v osobě Ježíše Krista. Tedy tajemství vtělení Božího Syna, které je pramenem našeho nadpřirozeného spojení s Bohem.

Fotografie: Jan Macek• Doprovodné modlitby
Při kladení chleba a vína na oltář se kněz buď potichu nebo nahlas modlí předepsané modlitby, ve kterých děkuje za dar stvoření těchto způsob. Když je říká nahlas, odpovídají věřící: Požehnaný si, Bože, navěky.
Další je pak modlitba po přípravě darů, kterou se modlí celebrant skloněný. Zní takto: S duší pokornou a se srdcem zkroušeným prosíme, Bože, abys nás přijal, ať se dnes před tebou staneme obětí, která se ti zalíbí. Je převzata (a upravena) podle modlitby Daniela (srov. Dan 3,39.40).

• Okuřování
Většinou při slavnostnějších bohoslužbách se používá i zde kadidla, kterým kněz okouří nejprve ary, poté kříž a oltář. Tím se naznačuje, že oběť Církve a její modlitba stoupá jako dým kadidla před Boží tvář. Pak může být okouřeni celebrant (kvůli posvátné službě) a lid (kvůli důstojnost, kterou přijal na křtu)

Fotografie: Jan Macek• Umývání rukou
Po těchto obřadech si ještě kněz symbolicky umývá po straně oltáře ruce. Tímto obřadem se vyjadřuje touha po vnitřní očistě. Obřad vznikl již ve starověku, kdy při přípravě darů věřící zároveň přinášeli své dary pro církev a chudé. Tedy mělo velmi praktický význam.

• Modlitba nad dary
Když byly tedy vykonány všechny předepsané obřady (příprava darů), celebrant vyzývá všechny věřící, aby se spojili s jeho modlitbou a obětí. Tím se ukončuje příprava darů a může se přistoupit k eucharistické modlitbě.

Uveřejněno: 29.3.2005     Počet přečtení: 2376
Zpět na minulou stránku