Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Za poznáním - Elíša (Elizeus) - prorok utvářející společenský život národa
P. Jiří Voleský
Nalézáme se v těsné návaznosti na působení proroka Elijáše, tedy v 2. polovině 9. století př. Kr. v Izraelském království (severní část rozdělené říše Davidovy). Elíša je v první řadě následovníkem a pokračovatelem Elijáše. Nicméně jeho život je provázen ještě početnějšími mocnými divy a zázraky, než život jeho duchovního mistra. Příběhy sice nejsou tak výrazné a strhující, jako je tomu v případě Elijáše, nicméně nepostrádají na výpovědné hodnotě a obohacující poučnosti. Všimněme si v jednotlivých příspěvcích tří oblastí, ve kterých prorok zvláštním způsobem vyniká. Elíša je především jakýmsi starověkým politickým aktivistou. Pro smysl biblické výpovědi asi nemístné srovnání, ale pro nezasvěceného čtenáře je zmíněný dojem z jeho příběhů převládající. Elíša však nezasahuje jen do politického a vojenského dění svého království, je též milosrdným a nezištným pomocníkem potřebných své doby. A nakonec – a tento pohled je snad na prorokovi nejvíce oslovující – je učitelem, vychovatelem a především otcem nejen četných žáků, ale i mnohých vzdálenějších lidí, kteří se s ním setkávají. Zamysleme se nejprve nad jeho politickou angažovaností.

Izraelský prorok a syrský generál
Překrásný příběh setkání Elíši s Naamanem je důvěrně známý z liturgie. Chudý muž Boží a bohatý, nicméně malomocný generál jednoho z nejmocnějších vojsk Předního východu. První velkolepě triumfuje nad tím druhým, a to ve všech ohledech.
Generál damašského krále se chytá poslední, i když značně pokořující naděje pro své uzdravení. Doma se doslechne, že ve vazalsky podřízeném Izraeli žije Boží muž, který je údajně schopen přivolat na nemocné nadpřirozené uzdravující síly. Samotný král jej posílá, aby se chopil tohoto posledního stébla možné záchrany. Už zde je vzdán hold izraelskému Bohu, který je v této souvislosti uznán za mocnějšího než místní syrská božstva. Naamán s sebou veze veliké bohatství, které je ochoten darovat jako odměnu za své uzdravení. Přichází před příbytek proroka, ten však jej přivítá zcela nečekaným a pro mocného generála ponižujícím způsobem. Ani se neobtěžuje mu vyjít vstříc a náležitě jej přivítat, ale posílá svého služebníka, aby mu vyřídil strohou a ještě více zarážející, ano pobuřující zprávu: „Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeš čist“.
Co to má znamenat? Taková drzá nehoráznost! Takové nebo tomu podobné myšlenky se pravděpodobně spontánně vynořily v generálově hlavě. Copak u nás doma nejsou lepší a čistější řeky, ve kterých by se mohl omýt? A co ten ponižujícně lhostejný přístup nevychovaného izraelského proroka!
Naamánovi služebníci, kteří jej na cestě doprovázejí, jsou však pokornější a tím pádem otevřenější k tajemství Božího zásahu do lidského života. Přemluví svého pána a ten neochotně vstoupí do vod zkaleného Jordánu. A to musí opakovat sedmkrát. A zázrak uzdravení se naplní. Bez nabubřelých liturgických rituálů, které generál zprvu samozřejmě očekává, bez magických gest, doteků, tajemných zaklínacích formulí. Jednoduše, prostě a tiše. A snad právě v tom uzdravení proměňuje nejen tělesně, ale i vnitřně. Z Naamána je v tu ránu nový člověk. Raduje se jako dítě, projevuje ohromenou a zároveň jásavou vděčnost, touží si vzít s sebou domů alespoň trochu té země, která se dotýkají vody uzdravující řeky. A co je nejdůležitější: uvěří v Boha Izraele, v Hospodina, jako v Boha nejmocnějšího – a dokonce – jediného: „Hle poznal jsem, že není Boha na celé zemi, jenom v Izraeli!“
A prorok? Zůstává i v této navýsost dramatické situaci klidný, nepřekvapený a hlavně nezištně neúplatný. Je mu nabízeno zlato, stříbro, drahé oděvy. Vše rozhodně odmítá. Je jen nástrojem, nemá na zázraku pražádnou zásluhu, udělal jen, co udělat musel, veškerá jeho odměna je služba v blízkosti Hospodina.
Příběh o setkání dvou lidí ze zcela jiného světa, do jejichž kontaktu se prolamuje díky víře jak oddaného proroka, tak zoufalého generála, uzdravující a proměňující Boží milost. Politické a vojenské důsledky tohoto plodného setkání si můžeme domyslit.

Prorok Elíša a mocné aramejské vojsko
Prorok je jasnovidec. Má od Boha darovanou schopnost vidět a slyšet všechny tajné porady v nepřátelském syrském táboře. Tyto cenné informace následně přednáší svému králi, který se díky jim vždy vyhne nebezpečí střetu s mnohonásobnou přesilou. Nakonec vyjde celá záležitost najevo i před syrským králem, který rozhoduje vyslat za prorokem vojenskou jednotku s úkolem ho zajmout a přivést před damašského vladaře. Věc ale dopadne zcela jinak, než by kdokoli očekával. Prorok se modlí a nepřátelští vojáci jsou Hospodinem zaslepeni. Nejedná se pravděpodobně o fyzickou slepotu, ale o jakési psychické omámení. Pak zmatené vojáky se slovy, že je dovede k člověku, kterého hledají, přivádí do hlavního města své země – před svého krále. Elíša se znovu modlí a Hospodin vrací vojákům zdravé smysly. Jaké překvapení, když zjistí, že jsou uprostřed hlavního města nepřátelského království, obklopeni přesilou místního vojska a vydáni na milost a nemilost rozhněvanému králi. Ale i v této situaci nerozhoduje král, nýbrž prorok. Nařizuje králi opět zcela nepochopitelné jednání: „Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí. Pak ať jdou ke svému pánu“. A výsledek celé podivné události: „A aramejské hordy už nikdy nevpadly do izraelské země“.
Příběh o téměř troufalé odvaze víry, příběh o nadřazenosti milosrdenství a velkorysosti nad násilím a spoléháním se na fyzickou sílu. Elíša zachraňuje mnoho prolité krve, tiší mnoho zášti, nenávisti, vnáší naději a důvěru do úzkosti a svazujícího strachu svého lidu.
Jeho politické angažmá, které nakonec rozhodujícím způsobem ovlivňuje společenské dění, je prostá a věrně pevná víra ve všemohoucího a dobrého Boha, nezištná chudoba a pokora, moudrá prozíravost nezatížená vášněmi a komplexy, milosrdenství a velkorysost. Bohatý politický program!

Uveřejněno: 7.6.2005     Počet přečtení: 32767
Články tohoto autora:
Zpět na minulou stránku