Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Za poznáním - Biblická pocta svaté Zdislavě
 
Koncem května si připomínáme svatou Zdislavu jako patronku naší diecéze a zároveň letošní velikou jubilantku, slavící společně s církví bojující 10 let svého svatořečení. Svatá Zdislava byla především žena, matka a pomocnice nemocných, ubohých a chudých. Její lidský profil je bezesporu cílevědomě formován poselstvím Písma. Jistě především evangelia, ale patrně i starozákonním pohledem. Zamysleme se, pro nedostatek místa tak trochu schématicky, nad obrazem ženy s jejími přednostmi i nebezpečími očima bible. Vyberme si dva prototypy ženy – ze Starého i z Nového zákona. Jistě nás spontánně napadne starozákonní Eva a novozákonní Maria.

Eva – první žena a vzor ženské přirozenosti
Jak líčí první stránky bible Evu, stvořenou jako pomocnici v samotě a bezradnosti Adama? Odhlédněme od problematiky pohlaví Adama. Adam je především první člověk, o jeho pohlaví se sice automaticky uvažuje v mužském rodě, ale to patrně není tak úplně svatopiscův důraz a úmysl. Adam je prostě a obecně člověk jako takový. Eva je samozřejmě též člověk, nicméně je zde již více zdůrazněna její „ženskost“. A teprve odtud se začíná též více profilovat „mužskost“ Adama. Co se tedy v bibli říká o první ženě? Stvořitel milostivě reaguje na úzkost a bezradnost, jedním slovem samotu Adama stvořením ženy. Ta jediná je schopná naplnit bezvýchodnost a neřešitelnost Adamovy touhy po překonání prázdnoty jeho samoty. „To je konečně mé tělo a má kost, patří zcela ke mně, v ní se zrcadlí má vlastní bytost!“, volá parafrázovaně rozradostněný Adam při prvním setkání s ženou, která je k němu přivedena samotným Stvořitelem. Žena je zde představena jako nejcennější Boží dar pro každého člověka. Je sama člověkem, ale v rozdělení mužů a žen je více darem pro druhého nežli muž. Má zvláštní schopnost naplňovat smyslem, radostí a štěstím tíživý a prázdný úděl lidské samoty. Zdá se, že se svatiposci podařilo geniálně jednoduše popsat tuto výraznou ženskou schopnost, která se stává opravdu Božím obdarováním pro každého člověka.
Druhá výrazná vlastnost ženy prvních stránek bible je její zvláštní vnitřní moc nad člověkem, nad Adamem. Adam je vyzván, aby vládl stvoření. Nicméně je to právě žena, Eva, která zásadním způsobem určuje podstatná rozhodnutí Adama. Vyprávění o prvotním hříchu to velice výstižně ukazuje. Žena v tomto případě negativně a tragicky strhává Adama do naprosto nelogického a sobě odporujícího činu. Adam, který dobře ví, že požití zakázaného ovoce s sebou přinese sebezničení, téměř bezhlavě, přinejmenším však naivně okouzleně následuje iniciativu ženy, která je mu Stvořitelem dána jako pomocnice. Když opět odhlédneme od zápornosti celého činu, můžeme s biblí obecně říci, že na pozadí tohoto příběhu se žena jeví jako rozhodující faktor ne snad vědomého, ale spíš přirozeně pudového rozhodování člověka. Francouzi říkají jedno krátké lidové rčení: „Cherche la femme“ – „za vším hledej ženu“. Jistě tak trochu jízlivé pořekadlo, nicméně má v sobě v podstatě ukryté pravdivé jádro.
Třetí výraznou vlastností biblické první ženy je mateřství, tedy Stvořitelem daná schopnost zprostředkovávat život, předávat účast na Boží radosti z existence, ze života. Žena se stává – samozřejmě v láskyplném setkání s Adamem – matkou nového života. Velice úzce se podílí na výsostné Boží vlastnosti – uvádět v existenci hluboké tajemství nového života. Právě zde dostává své jméno. Teprve zde se stává „Evou“, tedy tou, „která předává život“. Podstatnou Boží vlastností je tvořit život tam, kde život chybí. Žena, nyní Eva, se svou schopností této výsadní Boží schopnosti dotýká. V jejím mateřství se zrcadlí Boží stvořitelská všemohoucnost.

Maria – nová žena narovnávající pokřivené výhybky Eviných činů
Maria jako vzor ženy novozákonní se opět pohybuje v těchto třech oblastech Evina ženství. Je pomocnicí, vnitřním hybatelem, matkou. Všechna tři poslání naplňuje jak ve vztahu k Ježíši Kristu, tak ke společenství nového Božího lidu. Maria je pomocnicí, naplňuje lidskou samotu, pomáhá v úzkostech, hledánání smyslu, ve všech nenaplněných touhách lidské duše. Svým charismatem naplňuje prázdnotu lidské bezradnosti, zklamání, bolesti. Vzpomeňme jen na její klíčovou úlohu při růstu a lidském zabezpečení Božího Syna v Nazaretě, na její věrnost pod samotou a utrpením kříže. Na její tichou, ale tím působivější přítomnost uprostřed opuštěných apoštolů, při prosbách o dar přítomnosti Ducha svatého. Stejně tak v bohatých dějinách jejího dalšího působení v dějinách křesťanů. Vždy se objevuje na místech a v dobách, kde a kdy je člověk zvlášť ohrožený, osamocený se svou úzkostí a beznadějí. Dává novou naději, otevírá svou solidaritou nové obzory pro šťastnější budoucnost sužovaného člověka.
Maria též bývá rozhodující silou v klíčových rozhodnutích a činech jak Božího Syna, tak lidí v dějinách církve. Ježíš, jakoby proti své vůli, koná svůj první zázrak právě na intervenci Marie (Kána galilejská). Mariánská zjevení v průběhu církevních dějin uvádějí do pohybu snad nejpůsobivější hnutí k obnově a ozdravění nemocného světa. Největší reformátoři křesťanského společenství byli obyčejně velikými ctiteli a služebníky Panny Marie.
A nakonec vyznamenání mateřství. O tom je v případě Panny Marie tolik mluveno a psáno, že není třeba tento pohled příliš konkrétně rozvádět. Jen stručně: Maria je bezesporu matkou Spasitele, pod křížem se stává matkou vzorového Ježíšova učedeníka, v dlouhých dějinách křesťanství je stále znovu matkou velikých příkladných postav Kristových učedníků. Je Matkou a vzorem křesťanské církve.
Spojme si všechny tyto úvahy s postavou svaté Zdislavy. Možná nám vyplyne její postava trochu plastičněji. Vyplatí se to, je přece živou ochránkyní a nebeskou přímluvkyní naší diecéze.

Uveřejněno: 18.7.2005     Počet přečtení: 32767
Zpět na minulou stránku