Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Za poznáním - Elíša – milosrdný a nezištný pomocník potřebných
P. Jiří Voleský
Proměnění vody ve víno v Káně, Berlín – Schöneberg, 1993
Prorok Elíša se nám v několika biblických příbězích představuje jako svědek Hospodinovy spravedlnosti a milosrdenství. Bůh Izraele byl vnímán jako Bůh ujímající se těch, kteří potřebují nutně pomoci. Stojí na straně utlačovaných, bezmocných, slabých a zoufalých. Není Bohem, který by se nezajímal o sociální poměry svého lidu. Velice aktivně do nich naopak zasahuje, a to především v zájmu postižených, kteří jsou od ostatních společensky znevýhodňováni.

V Izraeli se časem ustálily obraty ilustrující tuto Boží iniciativu: je Ochráncem vdov, Otcem sirotků, Silou slabých, Zastáncem cizinců. Prosazuje ve společnosti práva a ochranu všech, kteří jsou kvůli nějakému svému hendikepu znevýhodněni. Prorok je svědkem a poslem této Hospodinovy péče o potřebné. Je jaksi napojen na Boží působení ve světě do té míry, že se stává jeho „prodlouženou pravicí“. Boží slovo se skrze něho neprojevuje jen kázáním a učením, ale je dokládáno též mocnými skutky, jež opět nejsou samoúčelné, nýbrž prosazují do společnosti spravedlnost a pokoj – podstatné projevy Hospodinovy přítomnosti uprostřed jeho lidu. A tak se prorok zastává bezmocné vdovy, zachraňuje sirotky před prodáním do otroctví, vyprošuje neplodné ženě syna, křísí z mrtvých jediné dítě už stárnoucích nešťastných rodičů, sytí z několika málo chlebů celé množství hladovějících.

Elíša a vdova
Jeden z prorokových žáků náhle zemře a zanechá po sobě ženu se dvěma syny. Naneštěstí nestačil vyrovnat dluhy, do kterých se dostal, a věřitel nyní žádá náhradu prostřednictvím prodání obou synů do otroctví, čímž by se dluh srovnal. Zoufalá žena jde za Elíšou a celé neštěstí mu sděluje s prosbou o pomoc. Elíša jí nařizuje, aby svou jedinou baňku oleje, kterou má doma, rozlila do co největšího počtu nádob, které jen sežene. Následně má celé veliké množství oleje prodat a splatit dluh a zároveň si zajistit budoucí živobytí pro osiřelou rodinu. Žena poslechne a opravdu se stane zázrak – olej je nebývalou měrou rozmnožen. Prorok zde jedná ve jménu a zmocnění Hospodinově, jenž nebohé ženě projevuje bohaté zachraňující a zajišťující požehnání ve formě konkrétní pomoci v tíživé situaci.
Všimněme si však jedné maličkosti, která je typická téměř pro všechny Boží projevy zachraňující pomoci. Elíša se před celým zázračným procesem ptá vdovy: „Co mohu pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma.“ A když se dozví, že její jediný cennější majetek je jedna baňka oleje, zapojuje do přípravy Božího zásahu celé společenství ženiných sousedů. Vdova obchází všechny domy známých a vypůjčuje si od nich nádoby, které se mají stát za několik okamžiků svědky velikého zázraku. Hospodin by přeci mohl vytrhnout ubohou vdovu z jejích nesnází okamžitým zázrakem, který by změnil její situaci. Ale On to takto nedělá. Zapojuje do svého milostivého působení lidskou iniciativu, která je pro Jeho zásah bezpodmínečně nutná.
Vzpomeňme si v této souvislosti na Ježíšovy zachraňující zázraky. Možná nás napadne přísloví lidové moudrosti: „Člověče přičiň se a Pán Bůh ti pomůže!“ Bůh pro své působení žádá lidskou spolupráci, bez níž, jak se zdá, má lidsky řečeno „svázané ruce“. Vdova, která je hlavní osobou tohoto příběhu, se ze všech sil snaží vytvořit podmínky pro Boží zásah: Prosí o pomoc muže Božího, žádá od něj radu, shání následně nádoby, do kterých má být vléván olej, dá si práci s následným prodejem. Z celého příběhu čiší velice pracovitá činorodost. Ale jen u toho to samozřejmě nemůže zůstat, žena především naprosto důvěřuje, že Hospodin jí pomůže, ačkoli pro to nejsou v její zoufalé situaci žádné logické důvody. Důvěra, spolehnutí se na dobrého a všemohoucího Boha jsou hlavní předpoklady pro zázračnou Boží pomoc.

Elíša a Šúnemanka
Jiný krásný příběh ze života proroka čteme hned jako pokračování (2Král 4). Prorok je často na cestě přes obec jménem Šúnem. Toho si všimne jistá žena, která mu velkoryse nabízí možnost občerstvení a ubytování, kdykoli se Elíša objeví v Šúnemu. Pokojík, který je mu k dispozici, vybaví na svou dobu a poměry opravdu luxusně: lůžko, stůl, stolička a svícen byly pro tehdejšího venkovského člověka bohatství. Elíša velkorysou nabídku rád přijímá. Po nějakém čase chce projevit ženě vděčnost a ptá se jí, čím by jí mohl v životě pomoci. Žena hrdě nabídnutou pomoc odmítá: „Bydlím spokojeně uprostřed svého lidu.“ Prorok se však dozvídá, že nemá děti a ona i její manžel jsou již staří. Zavolá ji a zvěstuje jí Boží poselství: „V jistém čase, po obvyklé době, budeš chovat syna.“ Žena hořce odmítá prorokovo slovo jako nepovedený žert. Nicméně zázrak početí neplodným starým manželům se stane a žena se po necelém roce stává matkou. Příběh podobný navštívení tří mužů – andělů – u Abraháma a Sáry. Motiv lidské pohostinnosti, která má za následek bohaté Boží požehnání. Opět je zde ale jedna zajímavá skutečnost. Prorok Elíša zde vystupuje jako člověk, který je velkoryse vděčný. Nebere jako samozřejmost proslulou orientální pohostinnost, ale chce ji odplatit. Zajímá se o život, problémy, starosti hostitele a snaží se v nich účinně pomáhat. Velkorysá pohostinnost a hluboká vděčnost jsou hlavním poselstvím celého příběhu. A protože je Elíša především Božím služebníkem, projevuje se zde krásně stará moudrost: „Host do domu – Bůh do domu.“ Host přicházející na návštěvu jako posel Boží milosti přináší s sebou pro štědrého hostitele radost a pokoj.

Uveřejněno: 25.11.2005     Počet přečtení: 26734
Články tohoto autora:
Zpět na minulou stránku