Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Za poznáním - Ať žijí rubriky
 
Ilustrační fotografie
V předchozím díle našeho putování po krásách liturgických předpisů jsme si něco pověděli o centru celé mše svaté – o eucharistické modlitbě. Tento tajemný střed – velesvatyně – nás přímo uvádí do tajemství kalvarské oběti a vzkříšení našeho Pána. Na závěru této modlitby jsme všichni stvrdili svoji víru v toto tajemství společným zvoláním. Amen.

Modlitba Páně
Před vlastním obřadem sv. přijímání je ještě několik liturgických aktů, které nás mají bezprostředně na setkání s Kristem v Eucharistii připravit. Na prvním místě je to modlitbě Páně, ve které se žádá o každodenní chléb (především nám tato prosba připomíná chléb eucharistický). V ní se prosí o odpuštění vin, aby tak svaté věci mohly být dány skutečně svatým. Úvod k této modlitbě pronáší kněz a následně se věřící společně s knězem tuto modlitbu modlí (recitovaně nebo zpěvem). Po závěrečné prosbě obvykle kněz pronáší tzv. embolismus, který určitým způsobem rozvíjí poslední prosbu a vyprošuje v něm, aby věřící byli zbaveni moci zla. Na to odpovídá obec věřících zvoláním: Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.

Pozdravení pokoje
Bezprostředně před vlastní „přípravou“ eucharistického pokrmu je obřad pozdravení pokoje. Nejdříve celebrant vyprošuje Církvi pokoj a jednotu (pro sebe i pro celou lidskou rodinu). Věřící tak vyjadřují vzájemnou lásku a společenství před přijetím svátosti. Následuje výzva jáhna k vzájemnému předání znamení pokoje (není povinná). Způsob určují biskupské konference podle místních zvyklostí. V našich krajích je obvyklé podat si ruku a říci si: Pokoj s tebou. Avšak aby tento obřad nerušil mši svatou, má být střídmý. Sluší se tedy, aby projevení pozdravu pokoje proběhlo pouze sobě (fyzicky) nejbližším. V žádném případě by tedy věřící neměli opouštět svá místa v lavicích a „obcházet“ celý kostel. Podobně ani celebrant nemá opouštět presbytář.

Lámání chleba
Úkon lámání chleba je opravdu velmi výmluvný, vždyť jej použil sám Pán Ježíš při ustanovení Eucharistie. Tímto aktem se vyjadřuje skutečnost, že množství věřících vytvářejí jedno tělo (1 Kor 10, 17) v přijímáni z jednoho chleba života, kterým je Kristus. Kněz se zde modlí několik soukromých modliteb. Při vlastním lámání se zpívá nebo recituje zpěv Beránku Boží. Toto vzývání doprovází lámání chleba a má být tak dlouhé, dokud se lámání nedokončí. Poslední invokace končí slovy daruj nám pokoj.

Přijímání
Po skončení lámání se kněz připravuje modlitbou na hodné sv. přijímání (má na výběr dvě modlitby). Podobně i věřící se mají takto připravovat v tiché modlitbě. Potom kněz věřícím ukazuje nad patenou nebo nad kalichem eucharistický chléb a všechny hodné zve k této tajemné obětní hostině. Spolu s věřícími těsně před přijetím svátosti vzbuzuje úkon pokory slovy vzatými z evangelia. Nejdřív přijímá hlavní celebrant, následně koncelebranti, jáhni a ostatní přisluhující. Pak následuje přijímání ostatních věřících podle liturgických předpisů (pod jednou či pod obojí způsobou).
Když kněz přijímá Nejsvětější Svátost, začíná zpěv k přijímání, který má vyjádřit jednotou hlasů duchovní jednotu přijímajících. Pro tento zpěv se může vybrat antifona z Graduale spolu s žalmem, nebo bez něj, nebo jiný vhodný zpěv. Pokud se nezpívá, měla by se přečíst antifona z misálu. Po skončení svatého přijímání se zbývající eucharistický chléb zpravidla uloží do svatostánku. Nádoby se pak na vhodném místě očistí (oltář či stolek). Zde by měla následovat chvíle tiché modlitby, která je završena společnou modlitbou z misálu, kterou pronáší celebrant a věřící uzavírají společným Amen.

Uveřejněno: 21.11.2005     Počet přečtení: 32767
Zpět na minulou stránku