Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Za poznáním - Elíša – otec a vychovatel
P. Jiří Voleský
Syrský vojevůdce Naamán nabízí Elíšovi odměnu za uzdravení, repro Jan RosenauerKdyž pozorně pročítáme příběhy ze života proroka Elíši, hlavní postava z nich v jejich souhrnu vystupuje jako výrazně otcovská osobnost, které ve své době nejen v izraelském národě, ale i daleko za hranice království není rovno. Prorok kolem sebe shromažďuje početné žactvo, jemuž je neohroženou, spontánně přijímanou autoritou. Jeho nejbližší žák a neustálý průvodce Géchazí též v příbězích jednoznačně ctí a podřizuje se prorokovi jako syn svému otci. Za svou neupřímnost a ziskuchtivost však musí zakusit „otcovský hněv“ proroka. Elíša zde podobně jako i v jiných epizodách vystupuje jako rozhněvaný a trestající otec, což je též rub zodpovědně milující otcovské autority. Nakonec je Elíša popsán jako otec celého národa především tam, kde se stýká s králem nebo kde aktivně zasahuje do polititckého a vojenského dění království. Zde otevírá celému národu budoucnost, kterou spoluutváří a své současníky formuje k tomu, aby budoucí, často těžké události zodpovědně a úspěšně zvládali.

Starostlivý otec početných
následovníků
Prorok Elíša svým zjevem i povahou nepatří tolik do prorockého hnutí, jemuž vděčíme za psanou biblickou prorockou literaturu. Ti se především věnovali, převážně jako osamocené postavy, kázání, napomínání a povzbuzování. Elíša patří spíše do hnutí tzv. „extatických proroků“, kteří tvořili ve své době jakési „prorocké školy“. Působili na veřejné dění ne tolik kázáním, jako spíše mocnými divotvornými skutky a četnými zázraky. Tak také z Elíšových slov se dochovalo jen málo, nicméně zprávami o jeho nadpřirozených a zázračných skutcích se jeho příběhy přímo hemží. Zdá se, že prorok zůstává svobodný, bez ženy a rodiny, a že svou otcovskou energii plně uplatňuje uprostřed poměrně veliké skupiny svých žáků. V jednom malebném vyprávění Elíša zajišťuje nasycení několika desítek hladových mužů. Celý příběh se odehrává v období hladu, kdy každé sousto potravy bylo vzácné. Elíša nařizuje svému služebníkovi (pravděpodobně Géchazímu), aby pro všechny uvařil polévku. Jeden z žáků natrhá z neznalosti jedovatou bylinu, kterou následně do polévky zamíchá. Jakmile muži z polévky okusí, poznávají, že je prosycená jedem. Obracejí se zoufale na Elíšu, který si jako dobrý otec i zde ví rady. Nařizuje do polévky nasypat mouku a následně ji rozděluje mezi zneklidněné strávníky. Polévka je zázračně jedu zcela zbavena. Vzápětí v Písmu čteme o zázračném nasycení celé stovky mužů, které můžeme považovat za prorokovy žáky. Kdosi přináší prorokovi dvacet ječných chlebů jako dar ze své úrody. Musíme si zde představit poměrně malé chlebové placky, které by sotva stačily na nasycení deseti lidí. Elíša však nařizuje je rozdělit mezi všech sto mužů, aby se dosyta najedli. Nejenže všichni dosyta jedí, ale ještě zbývá nedojedený chléb, znamení překypující hojnosti. Prorok zde vystupuje ve starostlivé rodičovské roli. Jako dobrý otec zajišťuje svým duchovním synům dostatek dobré a vydatné stravy.

Napomínající a trestající otec
K otcovské autoritě nepochybně patří střežení spravedlnosti, jež se neobejde bez trestu. Géchazí, Elíšův služebník a průvodce, se proviňuje jakýmsi svatokupectvím. Když byl prorokem zázračně uzdraven syrský generál Naamán, uzdravený vděčně nabízí zlato a drahocenné zboží jako odměnu za znovuzískané zdraví. Prorok si je však dobře vědom, že zázraky nečiní sám ze sebe, nýbrž že jsou mu svěřeny jako projevy Hospodinovy dobroty a všemohoucnosti. Nesmí za ně žádat ani přijímat odměnu. Jen Bohu náleží vděčnost za jeho milostivý zásah.
Nicméně Géchazí je jiného názoru. Nepřijmout nabízené bohatství se mu zdá nerozumné. Uchyluje se ke lsti. Spěchá za odcházejícím Naamanem a žádá o hřivnu stříbra a dvoje sváteční šaty pro dva domělé potřebné žáky proroka. Jeho prosba je ihned vyplněna, v případě stříbra dokonce dvojnásobně. Géchazí však odměnu nepřináší prorokovi, nýbrž ukrývá ji ve svém domě. Nejen že se obohacuje z cizího, ale zároveň obelhává svého mistra a učitele. Elíšu však obelstít nemůže. Prorok je jasnovidný a jako i na jiných místech celého cyklu, i zde vše na dálku vnímá. „Odkudpak, Géchazí?“ ptá se Elíša přicházejícího mládence, snad ještě s nabídnutou šancí vše kajícně napravit. Ale Géchazího odpověď vše zpečetí: „Tvůj služebník nikam nešel.“ A v zápětí je vynesen přísný rozsudek: „Copak je čas brát stříbro a brát šaty…? Proto Naamánovo malomocenství navěky ulpí na tobě a na tvém potomstvu. Trest je zde nejen věcí spravedlivé odplaty, ale je i prorocky výstražný: Chtít se obohacovat z cizího a chápat milost Boží jako prostředek hmotného zabezpečení a pohodlí je duchovním malomocenstvím, odumíráním a smrtí víry. V rámci naší úvahy je ale stěžejní myšlenka otcovské přísnosti a výchovného potrestání. Napomínání a trestání není z otcovy strany samoúčelné, ale slouží k budoucí ochraně a zralosti svěřeného syna. Otec, který nikdy netrestá, ačkoli dítě závažně přestupuje spravedlnost, se stává ne dobrotivým, ale slabým, a tím se prohřešuje proti svěřené autoritě.

Otec celého národa
O Elíšově výrazném vlivu na politické dění svého národa ve své době jsme již hovořili v prvním příspěvku na adresu Božího muže. A tak jenom krátce. Udělejme si čas a pročtěme si příběhy tohoto výjimečného proroka. Ve vší své činnosti je zaměřen na blaho, rozvoj a nadějnou budoucnost svého národa. Králové, kteří se za jeho dlouhého působení střídají na izraelském trůně, za ním často přicházejí jako bezradní synové, žádající o jeho radu, povzbuzení, posilu. A prorok vždy ochotně, i když ne vždy příjemně, vyhovuje. Nese zodpovědnost za celý národ a tuto zodpovědnost nezrazuje. Jako dobrý otec, který nehledí na svůj prospěch, ale na prospěch svých dětí, tak také Elíša, který prozřetelně předvídá budoucnost, vše dělá pro to, aby se vydařila. Být otcem znamená se do krajnosti obětovat pro blaho a budoucnost svých dětí. Elíša tak naplňuje svůj úkol být otcem národa. V jeho příkladu otcovství se zrcadlí otcovství Hospodinovo, a tak přispívá prorok nadčasově lidem vnímat Boha jako starostlivého, spravedlivého a obětavě milujícího Otce.

Uveřejněno: 21.12.2005     Počet přečtení: 31816
Články tohoto autora:
Zpět na minulou stránku