Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Mezi Bohem a císařem
Jan Toman
Nový rok tu je již více než jeden měsíc a už je zřejmé, že to bude rok obtížný, konfliktní a v mnoha ohledech bolestný. Nedělejme si žádné iluze!
Náš časopis má náboženský charakter a otázky z jiných oborů, potažmo z politiky, do něj běžně nepatří. Soudím však, že bychom dnes měli učinit výjimku.
Společnost, v níž žijeme, ještě připomíná v mnohých ohledech primitivní demokracie jihoamerického typu, v nichž se jednou za x let s obrovskou pompou uskuteční volby. Načež nastane období, kdy občan dále do věcí nemá co mluvit a kdy mu nezbývá než držet ústa a platit daně. A nás volby právě čekají.

Až nastane volební kampaň
Až nastane volební kampaň, napíší nám naši biskupové jistě pastýřský list, v němž nám s mírnou laskavostí připomenou, abychom nezapomněli jít k volbám. Oni totiž ani nic jiného říci nebo napsat nemohou. Jsou církevními činiteli, mají tím svázané ruce a říci pěkně od plic, co by řečeno býti mělo, nemohou.
Uvědomme si, že ideálem každého státního systému je občan, který nic nežádá, pracuje, mlčí a platí bez remcání daně. Sliby jednotlivých stran je pusté mazání medu kolem úst. Protože čím více toho daná strana před volbami naslibuje, tím více bude pak následně chtít na daních zaplatit. Volič se ujme funkce daňového poplatníka, zvolený se ujme příslušných prebend.

Ale my jsme katolíci!
Připomeňme si, že jsme katolíci a zkusme se na danou věc podívat pod tímto zorným úhlem. A položme si především otázku, co jsme VÍCE - jsme více občany nebo více katolíky? Co má pro nás větší význam? Naše občanství nebo naše náboženství? Naše víra ve spásu duše pod vedením našich biskupů a kněží nebo naše naděje na blahobyt na příštích několik let pod vedením té či oné strany? Na čem nám více záleží? Co má pro nás větší význam?
Vzpomeňme na dobu před rokem 1989! Co jsme si tehdy přáli více? – Náboženskou svobodu nebo kuponovou privatizaci? Obnovené kostely nebo nákupní střediska? Duchovní obnovu nebo reality show?
Přiznejme si laskavě, že situace naší církve je více než žalostná: Náš stát nemá uzavřenou smlouvu se Svatým stolcem, naši biskupové a kněží se protloukají v bídě, mnohé kostely nám padají na hlavu, ve školách se místo náboženství učí sexuální výchova a tak dále. V čele státu stojí člověk, který klade rovnítko mezi katolickou vírou a zálibami typu pěstování králíků. Tak zvané demokratické strany nemají ve svých programech nic jiného, než jak se zmocnit zablokovaného církevního majetku, pokoutně jej rozkrást a zašantročit do vlastní kapsy a církev nechat zhynout na úbytě. V celém spektru našich politických stran vidím výjimku – totiž KSČM, která nás poctivě, veřejně, věrně svým tradicím a zcela ze všech sil nenávidí až za svůj vlastní hrob.

Cesta k obecné zhovadilosti
Palacký kdysi napsal, že co se socializmu týká, byť by tato myšlenka i cestou nekrvavou uskutečněna byla, vedla by konečně v důsledcích svých k obecné zhovadilosti. Šestnáct let po Listopadu však není možné se dál a do nekonečna vymlouvat na dědictví minulé epochy.
Myslím, že co je císařovo jsme my, katolíci, císařovi již dali a možná i přidali. Zbývá dát Bohu, co je božího. A to i při volbách.

Uveřejněno: 26.2.2006     Počet přečtení: 821
Články tohoto autora:
Zpět na minulou stránku