Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Za poznáním - Izajáš – hlasatel Boží všemohoucnosti a lásky
P. Jiří Voleský
Reprodukce Michelangelovy fresky Izajáše ze Sixtinské kaplePrvní z tzv. „píšících“ proroků si zaslouží naši důkladnější pozornost. Kniha nadepsaná jeho jménem ve Starém zákoně nejvýrazněji připravuje současný lid a pozdější čtenáře na přicházejícího Mesiáše – Ježíše Krista. Nicméně Izajášova proroctví nebyla od počátku oblíbena výlučně v komunitě křesťanů. Byla od doby svého vzniku velice ctěna většinou duchovních skupin židovstva.
Nejstarší jedinečný doklad její výjimečné popularity mezi starověkými věřícími je 7,5 m dlouhý pergamenový svitek nalezený v Kumránských jeskyních, pocházející přibližně z 2. století před Kristem. Jeho textová podoba se až podivuhodně shoduje s dnešním biblickým zněním knihy. V novozákonních knihách je též Izajáš nejčastěji citován, je-li odkazováno na Starý zákon. Všimněme si alespoň několika stěžejních výpovědí této prorocké knihy, která svou krásou a bohatstvím myšlenek je jakýmsi démantem mezi drahokamy starozákonních spisů.


Celou knihu Izajášových proroctví můžeme rozdělit na tři části, poněvadž, jak se zdá, vznikala ve třech etapách.

V beznadějném obklíčení
První, nejobsáhlejší část zaujímá prvních 39 kapitol. Končí se 8. století před Kristem a Jeruzalém, ve kterém prorok žije, je ohrožen nepřátelským brutálním vojskem Asyřanů, kteří díky své silné armádě dobývají území za územím. Poražené odvádějí do zajetí a aby zamezili budoucímu odporu zajatců, rozptylují je do všech koutů svého území, přičemž rozbíjejí i rodinné vztahy, jen aby zlikvidovali národní identitu porobených lidí. V roce 722 před Kristem je dobyto Samaří a celé severní Izraelské království tímto způsobem končí své dějiny, které se mu již nikdy nepodaří obnovit.
Zanedlouho je ohroženo i Judsko, které se sice několik let dokáže bránit, nicméně postupně jsou dobyta a zničena všechna důležitá opevněná judská města. Poslední na řadě je Jeruzalém. Je obležen jednoznačně silnějším asyrským vojskem a zdá se, že jediným řešením zoufalé situace je vzdát se bez boje a tím si zachránit alespoň holý život. Izajáš však radí jinak a svou radu prohlašuje za Hospodinovo slovo. Jeruzalém dobyt nebude a asyrský král se vrátí nejen s nepořízenou, ale dokonce bude tvrdě potrestán za svou pýchu a nenasytnost násilnou smrtí po návratu do Ninive. Nicméně zpustošení země i národa je katastrofální.
V těchto bolestných, kritických situacích působí a prorokuje Izajáš a přináší překvapivě zvěst o Bohu, který je všemohoucí, milosrdný, všudypřítomný a věrný svému těžce zkoušenému národu. Jak se toto Izajášovo poznání Hospodina shoduje se smutnou situací, ve které se Boží lid nachází? Nezapoměl Hospodin na svůj národ? Nejsou přeci jen asyrští bohové mocnějčí než on? Anebo nezná slitování s hříšníky, které nemilosrdně trestá za jejich viny?

Pokorný a svatý pozůstatek národa bude zachráněn
Smrtelné ohrožení Božího lidu jako kdyby svědčilo ve prospěch těch, kteří říkají: Hospodin na nás zapomněl! Národ je bit ze všech stran: Asyrské vojsko s velikou krutostí a bezohlednou důsledností ničí město za městem, zabíjí, zotročuje, plení, loupí a vypaluje. Už zbývá jen Jeruzalém, obklíčený ze všech stran daleko mocnější armádou.
Ano, Bůh na nás zapoměl, říká si zbídačelý lid. Izajáš však mluví zcela jinak a své poselství prohlašuje za vůli Hospodina: Izrael mne nezná, můj lid je nechápavý. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou plné krve. Buďte povolní a poslouchejte, jinak vás bude požírat meč. Vaše nepravosti se rozmnožily. Vytavím vaše nečistoty jako louhem. Sión bude vykoupen přísným soudem. Hospodin ponechá v národu hrstku očištěných, pokorných a chudých, kteří se budou plně spoléhat na svého Boha.
Prorok tedy vidí veliké utrpení národa jako krajní projev milosrdné Boží lásky a věrnosti, která již nemá jiné prostředky k nápravě svého lidu než přísný a bolestný zákrok, jež se dá podle Izajáše přirovnat k louhu a ohni očišťujícímu zlato a stříbro. K těmto ušlechtilým kovům je přirovnán Boží lid, avšak s tím, že je nyní velice znečištěn nespravedlností, nevěrností a hříchem, jež jsou opět přirovnány ke strusce a neušlechtilým příměsím, které musí být ohněm a louhem odstraněny.
Z této bolestné očisty Boží výchovy vzejde nový lid Boží, který bude sice jen malou skupinkou věrných, ale právě odsud povstane v budoucnosti Mesiáš. Ten je právě v tomto zorném úhlu nazýván „Výhonkem“, „Proutkem“, který neočekávaně vyraší s novou životní silou a svěžestí z odumřelého „pařezu“ zdecimovaného národa.
Právě sem patří snad nejpůsobivější slova naděje celé knihy. Mesiáš přichází jako malé dítě. Ale právě toto božské „Dítě“ se stane vládcem všech národů, jimž zajistí pokojný a spravedlivý život. A tak uprostřed vnějších trosek a spálenišť a vnitřní beznaděje a truchlení zní Izajášova slova Božích zaslíbení: Hle panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, to je „S námi Bůh…“ Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje…“ Vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. …bude soudit nuzné spravedlivě a o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva.
Nadčasové poselství Božího slova skrze proroka je oděno do překrásných obrazů, líčených výraznými, „barevnými a zvonivými“ výrazy. Utrpení může být chápáno jako Boží výchova, která člověka očišťuje a činí před Bohem pokorným a upřímným. Stát se skrze utrpení duchovně „dítětem“ je ideál této očistné Hospodinovy výchovy. Dítě má totiž všechny ty vzácné vlastnosti, které dospělému často chybí, a tím jej odcizují od Boha, totiž: čistota, bezelstnost a upřímnost, důvěra, oddanná věrnost, spontánní pokora a prostota.

Uveřejněno: 6.3.2006     Počet přečtení: 14921
Články tohoto autora:
Zpět na minulou stránku