Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Den zasvěceného života
Sestra Benedikta O. Praem
2. února slavíme svátek Hromnic – Uvedení Páně do chrámu. Díváme se na malého Ježíše, kterého přinesli rodiče do chrámu 40 dní po jeho narození, jak předpisoval Mojžíšův zákon: všechno prvorozené ať je zasvěceno Hospodinu (Ex 13, 2.12).

Toto ustanovení bylo připomínkou noci, kdy byli Izraelci propuštěni z Egypta. Tehdy egyptští prvorozenci zahynuli, ale izraelští prvorození byli ušetřeni. Stáli pod Hospodinovou ochranou a jsou tedy jeho majetkem. Zasvěcování prvorozených bylo projevem víry, že život dává a zachovává Hospodin. Prvorozenci měli v Izraeli zvláštní postavení. Zastupovali po smrti otcově svůj rod před Bohem, byli nositeli požehnání a strážci tradic. Zasvěcování prvorozených bylo tudíž znamením, že skrze ně patří Hospodinu všechen lid i se vším co má.
Bohu vlastně patříme všichni. Patříme Bohu, který je náš Stvořitel a povolal nás k životu. Patříme Bohu Otci jako jeho milované děti, protože jsme přijali křest. A v Ježíši Kristu se Bůh sám stal dokonce naším bratrem. Bůh si přeje, abychom si uvědomovali, že jsme Jeho a stále nám to připomíná. Vyvolil si izraelský národ, vyhradil si v něm všechno prvorozené. Když totiž zapomeneme, že patříme Bohu, který nás miluje, když se od Něho svým životem vzdálíme, je to vždy k našemu neprospěchu. Potřebujeme stále osvěžovat svou křehkou a krátkou paměť, potřebujeme si uvědomovat, kým jsme.
Zasvětit znamená vyhradit pro zvláštní účel. Zasvěcený Bohu znamená výlučně Jemu patřící se všemi důsledky. Od dob Starého Zákona se chápání této věci ještě více posunulo. Prostřednictvím svého Syna Ježíše Bůh Otec volá ty, které si vyvolil, aby mu zcela a výhradně patřili. Není to již jen příkaz Božího zákona, ale osobní akt důvěrného vztahu.
Ježíš pohlédne na Petra, Jana, Matouše… a povolává je. A když je postupně a důsledně učí své lásce, svěřuje každému nějaké poslání. Jsou povoláni, aby byli posláni. Zastupují svůj rod před Bohem, jsou prostředníky a přímluvci. Anebo jinými slovy – jsou s Ním (srv. Mk 3, 13).
Není to vše snad úchvatná hra lásky?
Vyvolení není elitářství. Je to spíš zalepená pozvánka, kterou Pán posílá komu On sám chce. Člověk na ni nějak zareaguje. Pokud odpoví kladně, odevzdává Bohu celý svůj život, chce patřit jen a cele Jemu tělem i duší, chce se Jemu zasvětit. Tento vztah lásky má pak svou dynamiku, rozvíjí se jako každý jiný láskyplný vztah. Obvykle to povolaný člověk vyjadřuje tím, že přijme nějakou formu tohoto života schválenou církví. Protože byť je to vztah intimní, vyžaduje logicky projevení se navenek. A také protože s povoláním je spojena služba, poslání.
Zasvěcený život tedy znamená vydat se zcela Bohu Otci, následovat jeho Syna v Duchu Svatém. Je to zápalná oběť lásky, zrno, které padne do země a odumře, aby vydalo užitek. Nepotřebujme tedy tuto radikální vydanost i dnes? Snad právě dnes více než jindy… Pán si bude volat své bratry a sestry k zasvěcení vždycky.
Modleme se tedy za ty, které Kristus zve, aby nepřeslechli Jeho hlas. Hlas zvláštního důrazu, tajemný, který si není možno splést se žádným jiným, přísný a zároveň příjemný, mocný a lahodný, hlas jednoduchý jako vzdech a hluboký jako drama: hlas Kristův. (Pavel VI.)

Uveřejněno: 2.3.2006     Počet přečtení: 812
Zpět na minulou stránku