Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Spiritualita postu
 

„Pak zavedl Duch Ježíše do pouště, aby tam byl pokoušen od ďábla. Zůstal tam čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nejedl a nepil a nakonec měl velký hlad.“ (Mt 4, 1–2)


Postí se dnes lidé? Většinou slyšíme odpověď, že už to nikdo nedělá. Ve skutečnosti i dnes jsou posty časté. Ale jsou podle lékařského předpisu a říká se jim dieta. V nemocnicích dosahují tyto posty stupně, za který by se nestyděl žádný asketa. Co se dnes dělá skoro výlučně z důvodů hygienických, zdravotních, má v dějinách lidstva motivy náboženské. Nebo i jiné? Půst se vyskytuje prakticky ve všech starých náboženstvích. Jaké jsou vlastně jeho motivy? Proč se lidé rozhodnou nejíst, nebo jíst málo, nebo se zdržovat masa?
Jedna z prvních příčin postu je smutek v rodině. Ženě umřel muž. Přestane jíst. Snad nemá ani chuť, ale pak se to stane rituálním výrazem jistého postoje. Přestane vařit. Jako by chtěla říci: Můj život už ztratil cenu. Tento výraz smutku se dodnes vyskytuje na vesnicích v jižní Itálii, na Sicílii. V domech, kde někdo zemřel, se nevaří. Jídlo jim přinášejí sousedé.
Znamená tedy půst jakoby konec života. Ale všeobecné přesvědčení lidí nachází i zde východisko: konec jednoho života může být začátek druhého. Půst tedy, který je rozloučení se starým životem, se stává přípravou na nový život. V tom smyslu se u některých národů ukládal půst nevěstám. Měly začít novou dráhu, se starým se mají rozloučit. Proto se toho začínají ponenáhlu zříkat. Nevěsta už nebude jíst s otcem a matkou, odvyká si domácí jídla. Bude brzo jíst v novém domě podle nových zvyků. Tento půst není už výrazem smutku, ale očekávání. Symbolicky pojat mohl mít náboženský smysl. Proroci se připravovali na své nové životní poslání dlouhým postem. I Ježíš se postil čtyřicet dní podle tradičního biblického čísla.
Možná stojí za to si popřipomenout v této souvislosti, že podle východních představ trvá přechod z tohoto života do života věčnosti duši čtyřicet dnů.
Jsou důvody k postu hygienické, sociální, psychologické. I náboženských motivů je vícero. Zastavme se jen u jednoho, který byl u vzniku postů: rozloučení se se starým a očekávání něčeho nového, důležitého. Ten, kdo má upřené oči k ideálu, kdo si je jist, že už je na dosah ruky a že se brzy uskuteční, pochopitelně ztrácí smysl pro to, čemu se říká požitky dneška. Považuje to všecko za něco, čemu se nevěnuje mnoho pozornosti, ať už je to jídlo nebo zábavy nebo dokonce užívání manželství. Moudré panny, které čekají ženicha, se osvobozují od všeho, co jiné váže. Postí se tedy ve všem. Pravý křesťanský půst tedy odpoutává zájem od nedůležitého a zaměřuje ho k důležitému. Je to výraz vnitřní svobody.

Uveřejněno: 17.3.2006     Počet přečtení: 1069
Zpět na minulou stránku