Zdislava Zdislava - http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava
 
Hodnota nemocného člověka
Mgr. Alois Heger
Současná světová situace nás vybízí ukazovat dnešnímu člověku význam života, znovu objevovat jeho hodnotu a důstojnost.
Hodnota nemocného člověkaV době, kdy je stále více pohrdáno bezvýznamnými a nemohoucími, v době, která si paradoxně zakládá na svém vysokém kulturním a komunikačním standardu, je třeba člověku vrátit jeho pravé lidství. Velcí myslitelé naší doby poukazují na to, že dnešního člověka stále více ohrožuje to, co sám vyrábí. Chápání hodnot se redukuje na význam využití a spotřeby, má dáti - dal. Stává se člověk jako člověk tímto pokrokem opravdu lepším? Je zodpovědnější a přístupnější vůči druhým, především vůči těm nejpotřebnějším a nejslabším? O tom, že tomu tak není se může člověk každodenně přesvědčit. Je tedy třeba si odpovědět na otázku: Proč je tomu tak? A kde má člověk brát jistotu své hodnoty a to i v situacích své největší tělesné či duševní bídy?
Člověk byl stvořen k Božím obrazu, k Jeho podobě, odtud pramení jeho důstojnost. Ale zároveň byl uhněten z prachu hlíny, což poukazuje na jeho hranice. Člověk se dopustil hříchu. A to tím, že zapomněl na to, že je obrazem Boha, a ne Bohem samým! Tím si přivodil pád, bolest a porušitelnost, život už není jako před hříchem – nese pečeť smrti. Otevírá se dimenze utrpení…
Bůh však lidstvo nenechal na pospas samo sobě. Vedl ho laskavou rukou, a když se naplnil čas, poslal Vykupitele, svého Syna, který se stal člověkem. Ježíš Kristus člověku vrací jeho původní důstojnost svou smrtí a zmrtvýchvstáním. Druhý vatikánský koncil připomíná, že „člověk je jediný tvor na zemi, kterého Bůh chtěl pro něho samého.“ V člověku je ten neklid, který vyjádřil sv. Augustin: „Ty jsi nás, Pane, stvořil pro sebe a naše srdce nenalézá pokoje, dokud nespočine v tobě.“
Církev je vždy tam, kde člověk trpí. Jejím úsilím se v Evropě a v rozvojových zemích začaly stavět první nemocnice, domy pro opuštěné děti, pro malomocné a hospice. Křesťanská láska se vztahuje na všechny bez rozdílu rasy, sociálního postavení nebo náboženství. Nečeká žádný zisk ani vděčnost. Neboť jako nás Bůh miloval nezištně, tak ať se i věřící svou láskou obracejí na člověka a milují ho ze stejné pohnutky, z jaké hledal člověka Bůh.
Tato důstojnost a hodnota lidského života, ke které byl člověk povolán Bohem od věčnosti, nezaniká ztrátou tělesné svěžesti a krásy důsledkem stáří či choroby, ani poklesem pružnosti uvažování a paměti. Svatý otec Jan Pavel II. nás k tomu vybízí: „Nebojte se! Nebojte se Božího tajemství; nebojte se Boží lásky; a nebojte se ani lidské slabosti! Člověk neztrácí svou velikost ani ve slabosti. Nebojte se svědčit o důstojnosti každé lidské bytosti od okamžiku jejího početí až do smrti.“

Uveřejněno: 23.3.2006     Počet přečtení: 2231
Zpět na minulou stránku